Skalnaté návrší, které vybíhá vysoko nad koryto řeky Vltavy, bylo osídleno dávno před vznikem nejstarších částí dnešního hradu a zámku. Prvotní osídlení zámeckého návrší pochází z doby bronzové.

Název hradu Krumlov pocházel z latinského castrum Crumnau či staroněmeckého Crumbenowe. Což charakterizuje konfiguraci terénu – krumben ouwe, tedy místo na křivé louce nebo na nivě.

Nejstarší zmínku o krumlovském hradu zřejmě učinil rakouský rytíř minnesänger Ulrich z Lichtensteina ve své básni „Der Frauendienst“. Zmínka se datuje do doby mezi léty 1240 – 1242.

První písemná forma názvu Chrumbenowe se nachází v listině rakouského a štýrského vévody Otakara z roku 1253. Tehdy už byl Krumlov sídlem Vítka z Krumlova, člena významného šlechtického rodu Vítkovců. Přízvisko „Český“ bylo ve spojení s Krumlovem užíváno od poloviny 15. století. Původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže.

Rožmberkové

V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se proměnil v honosnou renesanční rezidenci. V této době reprezentovali vladaři rožmberského dominia přední osobnosti české šlechty, vzdělané humanisty, mecenáše kultury a umění a schopné politiky, zaujímající nejvyšší zemské úřady v Království českém. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Petr Vok z Rožmberka, Vilémův mladší bratr a poslední člen rožmberského rodu, na přelomu roku 1601 a 1602 odprodal panství s hradem a zámkem císaři Rudolfu II. Habsburskému. 

Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu , zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, lze sledovat od 60. let 17. století intenzivnější hospodářský, stavební a umělecký ruch a zámek Český Krumlov se vymanil z provinční zaostalosti a hospodářské a umělecké stagnace po období třicetileté války. Kníže Jan Kristián I. z Eggenbergu vytvořil z českokrumlovského zámku honosné a reprezentativní barokní sídlo.

Eggenbergové

Eggenbergové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie – knížecí rod Schwarzenbergů. Již ve druhé generaci tohoto rodu se projevila tvůrčí osobnost knížete Josefa Adama ze Schwarzenberku. Obratný a podnikavý hospodář a velký milovník umění se zasloužil o velkolepou přestavbu zámeckého areálu. Příklonem ke kultuře císařské rezidence ve Vídni byly stavební realizace i kulturní život na zámku obohaceny o kulturní podněty evropského významu. Již koncem 18. století a pak zejména v 19. století se projevila vleklá umělecká i ekonomická stagnace a po polovině 19. století zámek Český Krumlov ztratil roli hlavního rodového sídla krumlovsko-hlubocké větve Schwarzenbergů a nebyl, pravidelně obýván.

V roce 1947 byl schwarzenberský majetek, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.

V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.